Proč firmy lákají zaměstnance na kávu aneb Jak je důležité míti kávovar

Proč firmy lákají zaměstnance na kávu aneb Jak je důležité míti kávovar

„Tak co?“ prohodil otráveně šéf.

„Pořád nic,“ zavrtěl jsem hlavou.

„To přece není možný. My jim nabízíme job snů a nikomu to ani nestojí za odpověď. Neudělal jsi tam někde chybu?“

Rychle jsem přelétl očima celý inzerát. Juniorní copywriter se základním platem 1 000 000 korun čistého plus bonusy. K tomu Ferrari Roma jako služební vůz, byt v centru Prahy a 53 týdnů dovolené. Místo multisportky dostanete vlastní posilovnu. Přesto se po dvou dnech na náš inzerát nikdo neozval.

Osudová chyba

Šéf mi nakoukl přes rameno a začal si podmínky znovu projíždět. Náhle udeřil vztekle do stolu a mně došlo, že firma asi bude brzy hledat nové copywritery dva.

„A kde je napsáno, že to nejlepší kafe ve městě, který máme v kanceláři, je ZADARMO?“

„Ehm, no,“ překvapila mě jeho výtka, „nějak mi to nepřišlo důležitý.“

„Jak jako že ti to nepřišlo důležitý?!“ chytl nadřízený ještě brunátnější odstín.

„Tak… Tak…,“ koktal jsem zmateně, „tak říkal jsem si, že s milionem měsíčně by jim tolik nevadilo, kdyby si ho museli zaplatit.“

„Jo? A k čemu ti je vířivka v kanceláři a soukromej tryskáč, když si ani nemůžu dát ve svým kanclu kafe zadarmo?“

Pár nápadů jsem měl, všechny jsem však radši spolkl a připsal ke kávě těch sedm zázračných písmen – ZADARMO.

Káva – přítel člověka

Ještě než moje ruka dopadla na tlačítko ENTER, začaly naskakovat první odpovědi. Během minuty se jich nastřádalo několik tisíc, ve většině z nich jsme však místo životopisu našly otázky typu:

„Je zadarmo pouze první káva za den nebo jejich počet není limitován?“

„Rozemíláte Arabicu na 2 nebo 3 milimetry?“

„Nevadí, když budu do práce jenom chodit pít kafe?“

Šéf se usmál, poplácal mě po rameni a lusknul na svoje rikši, ať přistaví nosítka. Já jsem s pocitem dobře vykonané práce dojedl svou suchou housku, hodil do pokladničku 500 korun za používání klimatizace a pak se vydal do svého bungalovu na kole značky Ukrajina, které jsem zdědil po pradědečkovi.

Location | Publikováno v Črty

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *